Ahoj, jsem potrhlý štěněcí kluk jménem Dag, na svět jsem přišel 13. dubna 2009 v Podolí u Brna společně s 8 dalšími sourozenci.U maminky Fanny jsem bydlel jen 8 týdnů, 7. června si pro mě přijeli mí noví páníčkové Míša a Zuzka a odvezli si mě k sobě domů do Strakonic. Pěkný kus světa od mámy, ale já jsem přece kus psího chlapa, takže jsem plakal jen chviličku a zbytek cesty jsem prostě prospal.

Jsem fakt kliďas, spoustu věcí mám na háku. Rád předstírám, že se vůbec nejmenuju Dag - zvlášť když si zrovna čtu vzkazy od ostatních pejsků na patníku nebo očuchávám něčí hovínko. Taky nechápu, proč na mě pořád pokřikují FUJ - jídla není nikdy dost, tak proč bych se nedocpal trávou, klacíkama, vajglíkama a nebo kamínkama... A když už jsem uťapanej tak sebou prostě prásknu na zem a nehne se mnou žádný pojď nebo ke mně, nejsem přece včerejší. Když chcou abych šel, tak ať mě odnesou.

Páníčci mě ale stejně mají rádi. Jsou rádi, že mě mají. Říkají mi Dagouši, Dagísi, telátko, bobísku, raptore, zrzoune nebo třeba plachťáku... Také je mám moc rád, láskou bych jim ukousal ruce i nohy. Žije se nám spolu dobře.

S paničkou jsme se dohodli, že spolu budeme dokumentovat čas, který spolu strávíme. Sama s páníčkem navšívila hodně internetových stránek ostatních maďarskýh ohařů, když se rozhodovali, jakého pejska si spolu pořídí. Takže doufám, že moje osobní psí estranky třeba taky někomu v něčem pomůžou.

Haf haf, Váš Dag